Zikmund, Emil

MUDr. (27. 8. 1874 – 14. 2. 1945)
Narodil se 27. 8. 1874 v Praze. Vystudoval medicínu a od roku 1903 působil jako externista ve všeobecné nemocnici v Praze, od července 1904 na dermatologické klinice, od října téhož roku jako operační elév chirurgické kliniky. Od října 1907 do dubna 1908 pracoval na chirurgickém oddělení nemocnice v Sarajevu, poté se stal operačním elévem porodnicko-gynekologické kliniky a 20.1.1920 byl habilitován pro porodnictví a gynekologii. Roku 1928 byl jmenován mimořádným profesorem porodnictví a gynekologie, od 1943 až do své smrti byl zaměstnán na gynekologickém oddělení všeobecné nemocnice v Praze. Ve svých vědeckých pracích se zabýval otázkami operativního léčení, později patologicko-histologickými rozbory a především problematikou vnitřní sekrece (jeho práce O vnitřní sekreci ovaria z roku 1920 je jednou z prvních svého druhu u nás), jako první u nás se věnoval rentgenoterapii rakoviny dělohy. Byl předsedou České společnosti gynekologické a porodnické. Zemřel v Praze 14. 2. 1945.