Vydra, Václav (ml.)

1902 – 1979, český herec, syn Václava Vydry st., manžel Dany Medřické.1951-1979 člen Městských divadel pražských, kde vytvořil řadu charakterních postav, např. Peera Gynta (Ibsen), Veršinina (Čechov:Tři sestry), Malvolia (Shakespeare: Večer tříkrálový). Příležitostně režíroval a spolupracoval s filmem.

Popisek z výstavy „Tváře českého divadla z Ateliéru Langhans“
Syn Václava Vydry staršího, manžel herečky Dany Medřické.
Hereckou dráhu začínal v roce 1918 u Společnosti Václava Choděry, kde jako šestnáctiletý ztělesnil Francka v Mrštíkových Maryše.
Následovalo krátké angažmá v Českých Budějovicích a přechod do Prahy do Švandova divadla (1920).
Odtud v roce 1921 do Městského divadla na Král. Vinohradech.
Zde prošel řadou milovnických rolí: Valér v Molierově Lakomci (1922) Kristián v Cyranovi z Bergeracu (1925), Janderka ve hře J.Patrného Muži nestárnou (1926). Příležitost ztvárnit Ibsenova Peera Gynta (1924) dostal u Burdovy společnosti.
Brzy se propracoval k charakternímu repertoáru, k němuž byl předurčen fyzickým fondem, temperamentem, tvárnou mimikou, podtrženou mistrovstvím masky, i měkce patetickou kadencí hlasu: Osvald v Ibsenových Strašidlech (1927), Hastings v Shakespearově Richardu III (1934). Jeho dar charakterní komiky se rozvinul v Hejtmanovi z Gogolova Revizora (1940), v Plautově Chlubném vojínovi (1946), ve Skalozubovi z Gribojedovova Hoře z rozumu (1947) v Malvoliovi v Shakespearově Večeru tříkrálového (1953).
Poválečné roky, kdy stál v čele Vinohradského divadla režisér Jiří Frejka (1945 – 1950), znamenaly vrchol Vydrovy kariéry i v rolích výrazně dramatických: Stogumberg v Shawově Svaté Janě (1948), Puškinův Boris Godunov (1948) ad.
V roce 1951 přešel do reorganizovaných Městských divadel pražských: zde ztvárnil např. hrabětě Šabelského (1954) Čechovově Ivanovovi či Brechtova Pana Puntilu (1960). Jako herec (v Lessingově Míně z Barnhelmu, 1955) i jako režisér (Šrámkův Měsíc nad řekou, 1954) se zde setkal s Danou Medřickou. Jeho tehdy již rutinou poznamenané herectví oživil režisér Alfred Radok ve Švédské zápalce (1961) podle Čechova a v Neveuxově Zlodějce z města Londýna (1962).
S jevištěm se rozloučil příznačně rolí Herce vesnického divadla v Čechovově aktovce Labutí píseň, uvedené k jeho 70.narozeninám.