Vavřínek, František

(4. října 1877, Jičín – 13. května 1944, Praha)
Český právník, specialista na státní, ustavní a správní právo. Po absolvování jičínského gymnázia vystudoval v letech 1895-1899 práva na české univerzitě v Praze. V roce 1901 završil studium doktorskou zkouškou Po dvouleté praxi úředníka pražského zemského soudu odjel studovat na univerzity do Heidelbergu a Lipsku. Po návratu do Prahy v létě 1905 se na české právnické fakultě habilitoval pro obor všeobecného a rakouského práva státního. Následovala Vavřínkova studijní cesta do Oxfordu a Cambridge, později ještě do Holandska a Dánska. V roce 1909 byl na české právnické fakultě v Praze jmenován mimořádným profesorem všeobecného a rakouského práva státního a o čtyři roky později byl pro tento obor jmenován profesorem řádným. Dvakrát za své kariéry zastával úřad děkana právnické fakulty, a sice ve studijním roce 1918/1919 a 1935/1936.
Kromě toho v letech 1905-1914 působil Vavřínek jako referent Národní rady české v Praze.
Od roku 1921 byl dopisujícím a od roku 1932 mimořádným členem I. třídy České akademie věd a umění.
Mezi jeho významné práce patří: O státoprávní povaze království a zemí na říšské radě zastoupených (1905), Rakouské zřízení státní (1914), Právo monarchické a základy dualismu (1914), Ústava mocnářství celkového (1918), Všeobecné a rakouské právo státní (1918), Základy práva ústavního I.-II. (1920), Parlament a politické strany (1930), Finance a volby (1930)